První písemná zmínka o vsi z roku 1366 (kdy Jindřich ze Stráže prodal Mníšek pánům z Rožmberka) uvádí 18 usedlostí. Dnešní dům č. p. 64 stojí na místě jedné z těchto osmnácti historických parcel.
Současná zděná podoba z roku 1824 nahradila dřívější dřevěné stavení. Na mapě z roku 1824 je dům již červeně označen jako „zděný“ (nespalný), což byla v té době ve vsi známka modernizace a bohatství.
Shrnutí historické linie:
1651: Vít Kubín s manželkou Kateřinou (hospodaří na dřevěné usedlosti).
1785: Matěj (Mathias) Kubín (první zápis pod č. p. 64).
1824: Jan Kubín (stavba současné zděné budovy).
Hostinec v Mníšku, založený v roce 1860 Josefem Kubínem starším, je svědkem dlouhé a bohaté historie. Tento rodinný podnik, který byl po generace provozován jednou rodinou, se stal středobodem společenského života v obci. Při slavnostním otevírání nově postavené kaple na návsi Mníšku byl přítomen v hostinci i sám baron Adolf Franz Hermann Karl Von Leonhardi, šlechtic ze zámku ve Stráži nad Nežárkou.
Během své existence hostinec přečkal mnoho historických událostí, obě světové války, které si vyžádaly životy mnoha občanů Mníšku a také pamatuje atentát na následníka Rakousko-uherské monarchie arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este, který přebýval na letním zámku v nedalekém Chlumu u Třeboně.
Druhá světová válka byla nejčernějším obdobím hostince. V českých zemích byly běžné praktiky německé tajné policie a místních kolaborantských sil. Tyto síly často prováděly razie v místních hostincích a jiných veřejných místech, kde byli shromažďováni a vyslýcháni občané.
Bohužel, i nevinní lidé byli často zatýkáni na základě falešných obvinění nebo malicherností, což vedlo k velkému strachu a nedůvěře mezi lidmi.
Příběh domu je jako cesta časem, která odráží mnoho životních změn. Od roku 1979, kdy hostinec zavřel sál a dveře hospody, ten rok přestal být centrem společenského života. Čekal dlouho, až do roku 2017, kdy jsme se rozhodli vrátit budově její dřívější slávu.
Je to příběh o rodinném dědictví, o odhodlání a o lásce k místu, které má pro nás osobní význam. Naše práce na obnově domu krok za krokem je nejen fyzickou, ale i emocionální investicí, která oživuje vzpomínky a dává nový život starým zdím.
Tento proces obnovy je velmi náročný, ale zároveň odměňující, když je vidět, jak se každým dnem vize stává skutečností.
První příchod do hostince
2017 – V tomto roce, přestože jsem se v tomto domě narodil, jsem budovu odkoupil od svého strýce a se svou přítelkyní jsme vlastníma rukama začali pomalu opravovat a rekonstruovat místnost po místnosti.
Po oškrábání starých nátěrů zdí v roce 2021 byly odkryty velké malby s přírodními motivy, které zdobily celý sál s lokálem. Malby po řešení s památkovým ústavem již neexistují, zůstávají zachovány jen na fotografiích. Proces obnovy byl velmi drahý a náročný. Výzdoba svědčí o bohaté historii a kultuře, kterou hostinec uchovával.
Příběh hostince v Mníšku je příkladem toho, jak mohou obyčejní lidé odrážet a formovat historii.
Jak mohou být centrem společenského a kulturního života, který přetrvává již generace a historické události.
Hostinec po rekonstrukci
V červnu roku 2023 jsme se rozhodli, že obnovíme tradici a otevřeme dveře hostince veřejnosti, jako tomu bylo již v dřívějších dobách.
Věřím tomu, že z našeho domu dýchá historie a sám si říká o to, aby byl přístupný všem.
Také věřím, že mi zůstane vděčný, neboť bude opět sloužit tomu, k čemu byl před více jak sto lety postaven.
Na čepu se snažím mít pouze kvalitní piva znovu obnovených pivovarů. Piva jsou živá a nepasterovaná a dle mého názoru velmi chutná. Ať chutnají i Vám!